1. den: KOPŘIVNICE - VADUZ

Tak a je to tady. V neděli večer ještě finišujeme s přípravami, dobalujeme poslední věci, skládáme zavazadla do kufru mazlika a jdeme chrnět, abychom ráno hezky svěže zahájily naši dovču. 
Já osobně poslední dobou moc dobře nespím a dnešek není výjimkou, takže se od časného rána převaluji a čekám, kdy už konečně začne v bytě provoz. Kolem půl osmé vstáváme všichni, snídáme bábovku, čaj, prohodíme pár vět a jdeme k autu. Rozloučíme se s O., taťku hodíme ještě do práce a pak už jedeme.
Dnešní den je ve znamení přesunu, takže není moc o čem psát. Máme před sebou asi 1000 km, takže z toho logicky plyne každá 500 a po každých 250 střídačka.  

Cesta odsýpá moc hezky, pouštíme spoustu oblíbených písniček a z auta se nám stává karaoke bar. 
 O. mi doma kladl na srdce, abych si hlavně to střídání naplánovala tak, ať řídím přes Německo, když už konečně máme auto s pořádným výkonem. No, co myslíte, jak to vypadalo po vjezdu na dálnici s neomezenou rychlostí? Maminka to sešlápla a už to drandí ve stodvaceti vpřed. Tak to nevyšlo. Naštěstí je Německo dost velké pro nás obě, tak na posledních asi 200 km beru volant já a odvážím se zrychlit. Nejsem až takový šoumen jako O., takže se spokojím s krátkodobým vytažením na 170 a pak si naklikám na tempomatu 150 a valíme hezky vpřed. Škoda že jsou všude nějaké stavby a úpravy, takže jej musím neustále vypínat..🤷‍♀️
Projíždíme Německem a olalá.. vítejte v Rakousku! Tady se zdržíme jen chviličku a o 20 minut později už nás operátor vítá ve Švýcarsku.
Během pár desítek minut nám na palubce probliknou základní informace o povolených rychlostech v Lichtenštejnsku a nám je jasné, že jsme v cíli. Prostě jsme přejely most a jsme v jiném státě. Absurditu této jednoduchosti jsem si pořádně uvědomila až o 10 minut později, kdy jsem na kruháči špatně sjela a abych se dostala zpět na trasu, musela jsem se vrátit do Švýcarska (čti “přes řeku a zpět”). 
Vrátily jsme se tedy zase zpátky do Lichtenštejnska a podle úžasné appky Park4night, kterou nám po špatných zkušenostech na roadtripu v Chorvatsku doporučil kamarád Filip❤️ a později jsem na ni znovu narazila díky nějakému podobnému blogísku a ve které si můžu jednoduše hledat vhodná místa na spaní, rychle nacházíme náš dnešní nocleh. Velké parkoviště u nějakého stadionu, se záchodem a tekoucí vodou hned vedle. Co víc si přát. 

S výhledem na okolní kopečky rozbalujeme tábor a vaříme první dovolenkovou večeři - rýži s lovečákem na cibulce. Velká dobrota. Otevíráme si k tomu birella/pivko, každá co jí po chuti a kocháme se.
Jsme po té cestě samozřejmě unavené, takže se nekocháme moc dlouho a zalézáme do pelíšku. S úsměvem na rtech se kutáme do spacáku a těšíme se, co přinesou další dny.☺️