10. den: ESPOT - ORDINO (And)

Ráno vstáváme opět do slunečného dne. Parkoviště kde jsme spaly je také výchozím bodem pro naši dopolední procházku, takže máme pohodu, protože se nemusíme nikam přesouvat. Vykonáme ranní rutiny a po desáté vyrážíme od auta přes Espot na vycházku kolem vody. Cílem jsou dva vodopády a pak bychom se měly jinou cestou vracet kolem nějakých stožárů/vysílačů zpátky k autu. Ještě ve městečku procházíme kolem malého obchůdku, který má venku vyloženou spoustu skvěle vypadajícího ovoce a zeleniny. Kupujeme si tady 4 banány a počítáme, že se tady před odjezdem ještě stavíme pro ten fantasticky červený meloun a pár věcí, co už nám v kuchyni došly. 

Šlapeme úzkými uličkami a docházíme k hlavní silnici. Kontrolně koukám do mapy, jestli jsme někde neodbočily špatně ale jsme tu dobře, naštěstí po té cestě jdeme jen asi 100 metrů a hned odbočujeme na stezku. 

Já vám nevím, ale čekali byste, že když jedete na dovolenou do Pyrenejí, tak furt budete jak mačo šlapat do kopce? Já teda ne.. ale sekla jsem se. Furt prostě nahoru a nahoru a ještě víc nahoru. Oukej, to by i šlo. Ale ono je furt tak strašně horko.. 🫠 cítím jak mi jedna kapka potu za druhou stéká po zádech až mezi.. no, myslím že všichni víte, co navazuje pod zády. Do toho se mi potí obočí a brečím, vyjímečně ne pro tu krásu kolem. Žádnou totiž nevidím. Dnešní tůra měla vést kolem řeky a vodopádů a ta řeka si teče někde úplně v řiti v lese daleko pod náma. Naštěstí za chvilku vcházíme aspoň mezi stromy, tak je to trošku lepší. Míjíme ale rodinku, tatínka se psem a maminku se dvěma synáčky, kteří sem byli očividně vytaženi proti své vůli a nedají to rodičům jen tak zadarmo. Cukají se a vztekají ale pomalu se sunou směrem vzhůru. 

Čím jsme výš, tím je vzduch přijatelnější, stromy hustší a stínu přibývá. I ta řeka už je blíže. Došly jsme na místo, kde měl být podle mapy první vodopád a.. jo, slyšely jsme, že někde za stromy vedle nás padá voda 😀 ale o kousek výš byla vyhlídka a tam na něj bylo i vidět a šel od něj příjemný vzduch. O kus dál jsme přes řeku přecházely přes malý mostek, tak jsme se mohly i trošku osvěžit. Potkaly jsme se tady s rodinkou, která si užívala pauzičku se vším všudy. Cákání vody, házení kamínků do vody a na tatínka, smích. Za chvíli docházíme ke druhému vodopádu, který se nám taky schovává mezi stromy, ale nacházíme mezery, kudy jej šmírujem. O kus výš přecházíme přes další mostek a měly bychom se od stezky odpojit a scházet jinou cestou dolů. Problém je ale ten, že tady žádná jiná cesta není. Jen ohrada a kraví dárečky💩. Chvilku jsme debatovaly, jestli tu cestu budeme hledat, ale nakonec jsme se shodly, že lepší bude se vrátit zpátky stejnou cestou, než se motat po lese mezi krávami. 

Sestup už byl celkem rychlovka, cestu jsme znaly takže jsme si užívaly vyhlídky, čerstvý vzduch a zurčení potůčku. Než zas přišlo to vražedné slunko. Nevadí, jsme napojené a schlazené potůčkem tak přejdeme ten kousek asfaltu a potkáme se tady s rodinkou, se kterou jsme se dnes párkrát minuli. Chtějí vyfotit s výhledem tak samozřejmě vyhovuji jejich prosbě a taky nám opětují stejnou mincí. 

Dáváme se na chvilku do řeči, zjišťujeme kdo je odkud a vzhledem k tomu, že oni jsou z Belgie, kde my nebyly ale my z ČR, kde oni před pár lety byli, tak jsme probrali všechna místa, která u nás navštívili a která rozhodně nemají příště vynechat (jako třeba Beskydy, že❤️). Loučíme se a jdeme dolů do úzkých městských uliček. Potkávám tady dvě španělské kočky, tak pořizuji pár fotek s těmito očividně zkušenými modelkami a pokračujeme do našeho ranního krámku. Bereme si meloun, bagetky, salám, sýr, jarmon, kukuřici, pár rajčat a okurku, milá slečna nám to tam hezky všechno naťuká a už si to štrádujeme zpátky k autu. Plán je jasný, vzít prkno, nůž, meloun a jít se vyvegetit k vodě, kterou máme hned za autem. 

Začíná to nevinnou koupačkou jen od kotníků dolů, ale jen co dojíme poslední kousek melounu, shazuji svršky a čvachtám se v potoce celá. Vylezu k autu pro oblečení a mamča mě střídá. Nahazujeme šaty a užíváme si ten pocit "nového člověka". Pak si u auta nachystáme na oběd bagetu s jarmonem a salámem, rajčata a teplý ice tea, všechno to do sebe hodíme, nalodíme se a jedeme. A kam? No přece do další země ☺️

Naším dalším cílem je Andorra, malý stát uprostřed Pyrenejí. Jedná se o pomyslný konec naší pyrenejské cesty, máme zde na zítřek naplánovanou poslední procházku mezi jezery a po ní zahajujeme cestu do Česka, abychom se zvládly do neděle v pohodě vrátit. 

Mamča opět usedá za volant a já tvořím zápis. Zbývající vzdálenost je pořád nějakých 160 km a najednou to Waze přepočítá a zbývá nám asi 60. Že by zkratka? Oukej!

Má to ale malý háček. Máme dojezd v nádrži asi 100 km. A tahle zkratka vede skrz hory, serpentiny a vracečky a podobné věci, které sice má osobní šoférka spíše preferuje, ale je při nich daleko větší spotřeba a hrozí, že někde zůstaneme viset. Proto to po chvíli otáčíme směr benzinka a průjezd místo hor městy. Ve druhé části cesty už musím dávat pozor i na cestu, protože po vjezdu do Andorry je to jedno město za druhým a vzhledem k tomu, že je tady veškerá civilizace naňahňaná mezi horami, je tu celkem velký provoz na malém prostoru a je třeba být neustále ve střehu. Na jednom velikém kruháči sjíždíme blbě do slepého výjezdu, ale naštěstí je tady dost místa na otočení a po pár minutách nás paní v černé audině pouští v provozu před sebe, jinak bychom tam asi stály ještě teď. Projíždíme hlavním městem a ještě pár dalšími a za chvíli už začínáme stoupat do hor. 

Mám najité parkoviště hned u našeho zítřejšího startu tůry, opět se jedná o lyžařské středisko, ale lanovka jezdící tady do hor stále funguje i v letní sezóně, tak tady mají omezený vjezd na toto nejvýše položené parkoviště. Od půl 9 ráno do půl 6 večer máš smůlu a jeď nahoru lanovkou. Od večera do rána je ale závora otevřená a můžeš nahoru jet, zaparkovat a existovat. Přijíždíme sem chvíli po 18hod, takže by to mělo být ok. Průjezd tam teda nevidíme a už to skoro chceme otočit, že pojedeme hledat místo jinam ale naštěstí za námi přijede druhé auto, které to tady zná a na jistotu projede kolem zábran až ke zvednuté závoře, které jsme si předtím nevšimly. Vyjíždíme tedy nahoru a parkujeme na velikém parkovišti ve 2220 m.n.m.

Je brzo, takže si v klidu otevíráme cider/birrel a knížku a vegetíme u auta. Po nějaké době se pustíme do přípravy večeře, dneska máme bramborovou kaši s cibulkou a slaninou, co jsme si koupily u té slečny v Espotu. Vedle nás dva chlapi s obytňákem a nádherným pejskem grilují a voní to tu parádně. Všichni se najíme, každý toho, co má. Ale čas večeře očividně ještě neskončil, protože za chvilku ze svahu přichází asi 6 krav, které se rozhodnou pást zrovna kolem našeho auta.😀 

Fotíme si je, naštěstí jsme jim úplně jedno tak je to pohoda. Docela rychle se ochlazuje, je kolem 12 stupňů, takže uklízíme po večeři, rozbalujeme ložnici a čtecí klubík přesouváme do spacáku. Na zítra je tůra nachystaná, nespěcháme takže žádné budíky, jak to vyjde, tak to bude. Po setmění se na obloze objevují hvězdy. Ale jaké! Takovou oblohu jsem už dlouho neviděla, jestli vůbec někdy. Žádný světelný smog, jen miliony a miliony hvězdiček nad těmi vrcholky hor, to bylo tak strašně krásné. Už jsme pomalu usínaly, když mamča vypozorovala na protějším svahu nějaký osvětlený pohyb. Asi trojice turistů pravděpodobně na hřebeni zatměla a sestupují až teď za svitu čelovek. Sledujeme, jak se pohybují směrem k parkovišti a v duchu jsme s nimi a přejeme jim bezpečný sestup. Tma na horách je vždycky nepříjemná tak snad to budou mít bez problémů.

Asi po dvaceti minutách už vidíme, že jsou na úrovni parkoviště za dalších 5 minut už procházejí kolem našeho auta. Super, všechno proběhlo v pohodě. Můžeme tedy v klidu usínat.

Z polospánku nás vytrhávat zvuk auta, které ještě teď přijíždí zespod a parkuje vedle nás. Samozřejmě mu svítí světla, žejo. No co, nadávat nemá cenu, zaprvé mě neuslyší a zadruhé to španělsky neumím. Musím si napsat do ToDo listu, abych v září zašla za Máří do kabinetu, ať mě naučí pořádně klít.. tak a teď už fakt spíme.

.. doprdele kdo mi zas svítí do očí?!

Jo, to je měsíc.. oukej, ty můžeš, ty seš hezkej. Dobrou❤️