2. den: VADUZ - CHAMONIX

Ráno se probouzíme díky budíku na našem parkovišti a chvilku trvá, než si uvědomím, která bije. Jo. Dovolená. Mamka. Roadtrip. Lichtenštejnsko. Hustý, tady jsem poprvé!.. a jsem zpátky na palubě. 
Spaní na tomto parkovišti byl super tah. Je tady vše, co potřebujeme. Čili záchod a voda. Na parkovišti je to zdarma jen do 7:00, takže tak jak jsme vstaly přehazujem věci zepředu do postele a přejíždíme na výchozí bod našeho prvního výšlapu. Chystáme se na cca dvouhodinovou procházku ke zřícenině místního hradu a pak nás čeká přesun přes Švýcarsko do Francie. 
Parkujeme na parkovišti, které podle všeho patří lesníkům, ale nikdo nepindá tak dobrý. 
V klidu lesa usteleme naše lože, spustíme transformaci a rázem před námi stojí plně vybavená kuchyň. Mamka si chce ještě před snídaní odskočit a už je tady boží trest za to, že nebyla na parkovišti - řízla sebou v lese na zem. Naštěstí nic hrozného, jen po ní v Lichtenštejnsku zůstal otisk zadku. Pozitivní dopad tohoto ..ehm.. dopadu je to, že kousek pod svou přistávací plochou objevila pramen pitné vody, lavičku a stůl. To vše s krásným výhledem. Přesouváme se tedy spolu s vařičem a bábovkou sem a užíváme si pohodovou snídani na čerstvém vzduchu. 

Už už se balíme, že uklidíme a půjdeme na procházku a víte co? Ono začlo pršet! Říkáte si jak je možné, že to takové internetové dítě jako já nevědělo předem? no to bude tím, že v Lichtenštejnsku nemají internet. Teda oni ho mají, my ho nemáme. Nejedná se o zemi EU a nám to před odjezdem nedošlo. Odebíráme se tedy s čajíčkem do auta a čekáme. A pak si řeknem, že proč bychom čekaly až tady přestane pršet? Kvůli dvěma hodinám v lese? Radši využijeme energii po probuzení a pošoupnem se na cestě dál. 
Natankujem do plna, přejedeme přes most do Švýcarska a frčíme. Na benzince se nám ještě podařilo chytit wifinu, tak obepíšeme rodinné příslušníky, nakrmím sociály a snad to bez toho internetu do večera přežijeme. Mamča má naštěstí stažené offline mapy všech zemí, přes které projíždíme, takže nezůstaneme bez navigace. To, že má auto svou vlastní navigaci, ke které internety nepotřebuju, mi psát nemusíte. Vzpomněla jsem si na to sama.. asi 2 a půl hodiny před koncem naší desetihodinové cesty.. 😀
Na předoběd jsme si na jedné z benzinek koupily moc dobrou věc - Bürek, takový šnek z listového těsta plněný mletým masem a zapečený do křupava. Bylo to dost mastné ale velká dobrota.

Cesta nám hezky utekla, sice bez internetu nemůžeme otevřít náš Spotify - Karaoke bar, ale to nevadí, švýcarské rádio poslouží taky. A já aspoň vím, že do příští akce musím mamču naučit stahovat na spotify offline alba a podcasty. 
Těsně před francouzskými hranicemi se začíná cesta hezky zvedat a je vidět, že zase jedeme do hor. Jupí! 

Za chvíli dojíždíme na jedno z nejkrásnějších míst, která jsem kdy viděla. Ale to zjistím až zítra. Teď si jen fotím krásné vysoké hory a zatím nevím, že to, co si fotím, je vrcholek Mont Blancu. Parkujeme na místě nalezeném opět přes Park4night, chystáme si tortilly na večeři a jdeme se projít po okolí, po celém dni v autě nám to prospěje. Nacházíme nádhernou ale rozvodněnou řeku, moc hezké lesní cestičky i dřevěné domky, kterými je okraj Chamonix úplně poseto. 

Tak dobrou, zítra jdeme na první tůru a těšíme se! (a to ještě netušíme, co přijde☺️)