4. den: GRAND BALCON SUD, CHAMONIX - LA SÔNE
Ráno máme hodně lenivou. Ne že by se nám nechtělo ven, to ne. Je tam nádherně a těšíme se. Ale víme, že nemusíme nikam spěchat a náležitě si to užíváme. Dáváme si klidnou snídani, čaj a dokonce dojde konečně i na kávičku☕️. U toho ladíme program na dnešní den. Po rychlé poradě se domlouváme, že chceme výš na pořádné výhledy. Na druhou stranu v tom horku se nechceme zase mořit do nějakého šíleného kopce, když nahoře by naše cesta teprve začala. Proto volíme turistický tahák - lanovku. Dojedeme ke spodní stanici lanovky Planpraz, zaparkujeme na krytém parkovišti a jdeme si koupit jízdenku. Plán je vyvézt se nahoru do 2000 m.n.m. a odtud pod úrovní hřebene a pak lesními cestičkami sejít dolů do Chamonix a zpátky k autu. V pokladně se nás paní ptá na náš plán a radí nám, abychom si koupily ticket zpáteční, protože můžeme z hřebene sjet i druhou lanovkou, pod kterou jsme chtěly původně sestupovat. Rozdíl v ceně je 5€ na osobu, což nám už přijde celkem zanedbatelné při té celkové částce, tak to berem s tím, že se rozhodneme v průběhu dne.
Vyjedeme kabinkou nahoru a už se kocháme. Ty výhledy jsou prostě božské. Nacházíme se poblíž startovačky, tak chvíli sledujeme padáčkáře, jak s naprostou lehkostí startují ze svahu a letí proti Mont Blancu. Zase jiná podoba svobody. Fotíme si selfíčko, posíláme pozdrav našemu dvornímu pilotovi Křísťovi 🪂 a vyrážíme vpřed. Terén je o poznání jiný, než včera. Lesní cestu vystřídalo kamení, místo stromů kosovka, místo potůčků suťoviska, výhledy stále spektakulární, ale zase trochu jinak. Jdeme vlastně stejnou trasu jako včera, jen v opačném směru a o cca 1000 metrů výš. Název balkon má stezka oprávněně, v některých místech se opravdu jedná o úzký chodníček vystrčený ze svahu, pod i nad ním je sráz, kolem roste luční kvítí a ze všech stran se ozývá bonne journée!
Po asi třech hodinách (i s kochacíma a fotícíma a mlsacíma pauzičkama) docházíme ke druhé lanovce a je čas na rozhodnutí. Nebo ještě ne, ještě se nám dolů nechce. Sedáme si tady hezky na zadek u nádherného výhledu, chystáme tortilly na oběd a pokračujeme v kochání. Po nějaké době se teda zvedáme, a vzhledem k tomu, že chceme ještě ukrojit kus z naší cesty do Pyrenejí, což je asi 1000 km, bereme výtah dolů a dojdeme k autu nejkratší možnou cestou - po cyklostezce kolem vody.
Ještě chvilku bloudíme po okolí ale nakonec zdárně docházíme k autu. Ještě že jsme ho zaparkovaly pod tou střechou. Je tady příjemný chládek a hned se zavlažujeme studenou poděbradkou. Mamča usedá za volant, abych mohla po cestě psát a hledat místo na spaní a vyrážíme. Ještě se ale zastavíme u naší oblíbené řeky, abychom se před cestou osvěžily. Po dnešní procházce jsme totiž vypečené hezky dočervena a je třeba studenou “sprchu”. Oproti prvnímu dni voda dost klesla, ale i přesto se nám daří najít tůňku, ve které se umyjem a vyrážíme.
Kolem osmé večer už začínáme přemýšlet nad spánkem tak startuji Park4night a hledám místo na zakempení. Podařilo se celkem brzo - super malé parkoviště u řeky s piknikovým posezením a asi 5 minut chůze od veřejných WC. Vše co potřebujeme tady je, takže berem. Dojedeme, zaparkujem a hned se pouštíme do vaření. Kolem vody vede hezká stezka, na které se občas protáhne nějaký pejskař nebo běžec, případně skupinka puberťáků s flaškou vodky, která nejspíš chtěla zakempit tam, kde my. Sorry, obsazeno.
Vaříme k večeři Štramovo rizoto, dáváme lišácké jablko a jdeme spát. Je tu krásně ale jsme celkem unavené, tak se jdeme zakutat a nabrat síly před zítřejším přejezdem. Slíbila jsem mamince koupačku tak to musím ještě nějak vymyslet💪.
