5. den: LA SÔNE - COL DES TENTES
Ráno se probouzím opět celkem brzo, vedle je ještě noc. Ráda bych ještě pokračovala v bohulibé činnosti, ale bohužel močák nesouhlasí a já se deru ze spacáčku ven. Před autem potkávám klučinu s krásným štěňátkem, tak je ten den hned hezčí. Drápu se do schodů k veřejným záchodům a rozcvičku si můžu odškrtnout z ToDo listu.
Po návratu už se to tady pomalu probouzí. Mamča jde absolvovat stejnou tůru jako já a já zatím chystám propriety k snídani. Klasika - kaše, čaj, kávička, složit postel, naložit zadky a jedeme. A víte kam? Na koupačku!
Má být dneska hrozné horko tak se pojedeme čváchnout do moře. Máme to asi 3 hodiny na pláž, co jsem našla, z ní pak ještě necelých 5 hodin do Pyrenejí. Za volantem se postupně prostřídáme, abychom si obě užily najíždění k mýtným branám a kolem druhé už parkujeme na jednom z posledních míst vedle pláže. Plážovou tašku jsme zapomněly doma tak hážeme věci do obalu od spacáku, který se dá taky hodit přes rameno a jdeme. Přímo na písčité pláži metr před vstupem do vody se před zraky všech převlékáme do plavek, asi už jsme trochu postižené tím pobytem samy spolu v našem pojízdném domečku. Co už. Prostřídáme se u hlídání věcí a každá asi 3x vlezeme do vody. Nechce se nám pryč ale musíme, máme před sebou ještě kus cesty. Venku je vražedných 38 stupňů tak jsme rády za klimu a jedeme. Moře nás nějak nadchlo a máme chuť na nějakou slanomořskou potvůrku k pozdnímu obědu. Hledám tedy na Google restauraci se seafoodem a nastavuji navigaci tam.
Maminka si užívá (😀haha) řízení po centru města s podélné parkování v pátečním odpoledním provozu přímo před restaurací. Původně jsem chtěla ať se najíme v malém bistru přes cestu ale když jsem viděla, kolik chtějí za porci, jaký výběr tam je a kolik much létá kolem těch krevet, otáčím se na neexistujícím podpatku svých barefootek a jdeme přes cestu do restaurace s kavárnou. Zabereme volný stůl a čekáme, až nás slečna obslouží. Projde kolem asi 5x a napošesté se teda zeptá co si dáme. Když si objednáváme vybrané jídlo z lístku tak na nás spustí svůj frenčgliš, kterému teda vůbec nerozumím ale pochopíme z její gestikulace, že máme jít za ní dovnitř. Tam si nás přebírá jiný číšník a usazuje nás na druhé straně restaurace - druhé zahrádce. Asi mají rozdělené místa pro pijany a jedlíky. Objednáváme si lososa a mušle, ale dozvídáme se, že na toto jídlo je už pozdě a musíme si vybrat něco z druhého lístku. Aha. Jediná ryba je tady losos se zeleninou tak si ho dáváme 2x a k tomu Colu a limču. Ve chvíli, kdy nám jsou naše nápoje doneseny, na nás začnou nalétávat včely. Nic moc příjemného. Chvíli je trpělivě odháníme, zakrýváme si skleničky ubrouskem ale nakonec to nevydržíme a po dohodě s číšníkem se přesouváme dovnitř. Za chvíli dostaneme jídlo a jsem teda hodně příjemně překvapená. Losos je skvělý, šťavnatý, k němu směs cukety, cibule a rajčat a 3 kousky brambor, na první pohled toho moc není ale nakonec je to tak akorát. Pojíme, zaplatíme a jedem.
Řídím já ať se čas dojezdu moc neprotahuje a cesta hezky odsýpá. Asi hodinu před cílem se opět střídáme, protože nás čeká stoupání serpentinami do pyrenejských kopečků a to mamči nemůžu odepřít. Před koncem se ještě zastavujeme v poslední dědině u kostela nabrat vodu ze zdroje vyznačeného v mapách.cz a dojíždíme před půl desátou na najité parkoviště. To jsou prostě velehory. Nádherné výhledy, všude kolem nás cinkají svými zvony krávy, samozřejmě tady nejsme jediní. Procházíme si okolí, fotíme a nakonec rozbalujeme u auta tábor. Vařit se nám nechce takže večeříme tortillu a birella/cider a chystáme spaní. Dneska teda taháme i teplé spacáky, protože je tady 17 stupňů. Mega rozdíl oproti odpoledni u moře. Kutáme se a ještě klábosíme před spaním. Čteme si na blogu zápisky z loňského Skotska a lámeme se smíchy. Pak se obracíme každá ke svému oknu a s výhledem na hvězdičky se těšíme, co přinese zítřejší den a první pyrenejská tůra.
