7. den: SANITÁRNÍ DEN
V noci se hezky pročistil vzduch a ráno je parádně svěže. Máme dohodu, že nebudeme nikam spěchat a plán doladíme až po probuzení. Mám teda naplánovanou malou tůru v okolí ale na dnešek byla předpověď taková všelijaká tak tomu necháváme volný průběh. Já jsem vzhůru klasicky dříve, ale mamča vedle mě pravidelně oddechuje až do devíti hodin.
Po vstanutí si užíváme klidné dopoledne, vaříme snídani, čaj i kafe a máme fakt pohodu. Kdybychom byly i čisté z té včerejší vysněné sprchy, bylo by to úplně boží. Postesknu si nahlas a plán na dnešek je jasný. Dneska se prostě vyhlašuje sanitární den. Nacházím v mapě pár campů poblíž naší další vysněné lokality, kterou je národní park Ordesa a nastavujeme navigaci do jednoho z nich - Camping Oto. Máme to asi hodinu cesty, takže se kolem čtvrt na 12 nalodíme do mazlika a jedem. Po cestě ještě probíhají kochačky ale mé srdce už je jinde - pod proudem vody. Dojíždíme do malé vesničky, kde nás Waze nasměruje k hezkému a docela velkému campu. Je tu živo, ale tak nějak spoléháme na to, že z neděle na pondělí by mohli mít místo pro jedno auto a dvě smraďošky volné.
Slečna na recepci je moc milá a říká, že máme chvíli počkat na jejího kolegu, který má přehled o volných místech. Ale že se nemáme bát, místo určitě bude. Super!
Sedáme si tedy u recepce na zahrádku kavárny a vyčkáváme příchodu opáleného klučiny s mapkou areálu, který se mě asi za 15 minut ujme a vede mě na prohlídku volných míst. Hned u prvního mu hlásím, že ani dál chodit nemusíme a bereme toto. Jsme pár metrů od sociálek a zároveň hezky mezi stromy, takže ve stínu. Vracím se pro mamču, auto a vyřídit vše potřebné na recepci. Za 10 minut už parkujeme na naší parcele č. 6 a lovíme z tašek ručníky a úplně čisté oblečení❤️
Ve sprše se máčím tak půl hodiny a vlasy si šampónuju aspoň čtyřikrát. Je to naprosto skvělý pocit a vůbec se mi nechce ven. Nakonec se ale přemlouvám, naposledy na sebe pouštím proud vody a lezu ven. U auta si na sluníčku rozčešu to svoje háro a do 10 minut mám vlasy úplně suché. Otevíráme víno, co jsme si včera koupily v Lidlu a jdeme vařit oběd. Plán na dnešek je jasný - relax. I tohle je přece dovolená. Popíjím rosé, dopisuju obsáhlý článek o včerejším dni u Rolandovy brány a mamča mezitím dovařuje kotel bulguru. Klopíme do něj kukuřici a dvě plechovky tuňáka a máme hody. Nacpeme se k prasknutí a jsme happy. Vytahujeme každá svou knížku a užíváme si nicnedělání. Občas odeženem mouchu nebo vosu, mamča teda schytala jedno bodnutí ale v tu chvíli nakráčím já s fenistilem, vše je zachráněno a siesta může pokračovat. Zalézám si do postele s Lososem v kaluži a dojímám se nad krásnou a vtipnou knížkou o vztahu vnučky a babičky. Mamča se jde projít po okolí, ale já jsem ve svém kokonu spokojená. Knížku louskám asi do tří čtvrtin, když se mamča vrací a je čas na večeři. Jo, zase jdeme jíst. Ono se to nezdá, ale ten den zase utekl jako voda. Je skoro devět tak si na večeři dáváme chleba s paštikou a čerstvou zeleninu ze včerejšího nákupu, chystáme vše na ráno, abychom se zvládly vypravit co nejdříve a kolem desáté už uleháme do čerstvě dofoukané postýlky. Zítra nás totiž čeká celodenní výšlap, na který bychom rády vyrazily časně z rána a budík nás tentokrát bude tahat z peřin už v 5 ráno. Fujtajksl. Ale mělo by to stát za to tak jsme zvědavé. ☺️
