9. den: OTO - ESPOT, Estany de Sant Maurici
Ráno se budíme horkem z toho, jak nám sluníčko vypéká do střechy auta. Válíme se ale asi do devíti, protože prostě můžem. Po vylezení z pelechu si ještě užíváme už třetí den za sebou sprchu, protože prostě můžem. Chystáme si snídani, popíjíme kávičku a vymýšlíme co s načatým dnem. Čeká nás přesun do už třetího národního parku, tentokrát Sant Maurici. Je to asi 3 a půl hodiny cesty, takže čas tak akorát na sepsání zápisu z včerejšího krásného dne. Mamča tedy sedá za volant a po jedenácté hodině vyjíždíme z campu směr městečko Espot.
Ještě minimálně půl hodiny nás provázejí výhledy na krásné stěny kaňonu Ordesa, tak se tetelíme, jak jsme se měly včera krásně. V mezičase píšu, rozplývám se ve vzpomínkách a nevím co mě to propadlo, ale dostávám chuť na nějakou španělskou dobrotku. Hledám teda na Google restaurace v okolí naší cílové destinace a vymýšlíme, jak to uděláme. Dojezd do městečka máme na 14:45, od 16:00 začíná až do 19:00 siesta a chtěly bychom se jít ještě projít. Dojedeme teda na parkoviště kousek od restaurace, dáme pozdní oběd a pak na vytrávení se půjdeme projít. Jak pravily, tak i udělaly. Celou cestu si notujeme s Flerety známe moravské vypalovačky a před třetí už parkujeme na jediném volném místě ve stínu na parkovišti v Espotu (snad je to TEN Espot..).
Docházíme na zahrádku restaurace a bereme stůl ve stínu. Těšila jsem se na paellu nebo nějakou jinou mořskou potvoru, ale bohužel tady kromě uzeného lososa nic ze slané vody není. Nevadí, objednáváme si místní specialitky - katalánskou polévku, katalánskou klobásku pro maminku a telecí steak pro Terezku. Na pití fantu a jsme spoko. Dokonce jsme dostaly i tapas - naprosto luxusní olivy a bagetku. Brzo potom přichází i zbytek oběda a svět je velmi v pořádku. Všechno je to vynikající. Po dojezení přichází opět útlum, ale tentokrát se nedáme. Z posledních sil se vykutálíme na parkoviště a do auta, abychom přejely kousek za Espot na parkoviště na kraji národního parku.
Paní z informací nám dává mapku okolí a směřuje nás na parkoviště. Tady nahazujeme letní outfity a jdeme totálně nalehko nahoru k jezeru. Na nohy sandály, nejtenčí kraťasy, tričko a jeden batoh s dvěma litry vody. Mobil na focení a to stačí. Ze silnice se během chvilky dostáváme do krásného lesa, kde je chodník vytvořen ze dřeva, asi aby se zabránilo sesuvu hlíny. Za chvíli přicházíme k hezkému dřevěnému mostku, přes který se dostáváme k prudšímu stoupání. Dřevěný chodník končí a je tady místo něj částečně hliněná, částečně kamenitá cesta. Stále krásné. Otevírají se nám výhledy na okolní kopce, kolem nás teče potok, zelená se tráva a stromy, nádhera. Většina lidí jde proti nám, přecejen už je kolem páté odpoledne a je čas spíš na konec výletu než jeho začátek. Jeden pán nám asi i něco v tom stylu říká, spustí na nás něco španělsky a u toho si klepe na zápěstí v místech, kde jiní lidi mají hodinky. Tak asi nás kárá že nestihneme večeři. Neva, my jsme tak naprané, že nemám pocit, že bych v příštích 24 hodinách něco jedla.
Šlapeme krásným prostředím, fotíme, pijeme z potoka.. někomu už by to mohlo připadat jako nuda. Ale nám ani náhodou, máme na obličeji takový přiblblý úsměv a nic nám nechybí. Stoupámé vzhůru a asi po hodině a čtvrt docházíme k nádhernému jezeru Estany de Sant Maurici.
Chvilku si tady posedíme a v mapě nacházíme vyhlídkové místo kousek odtud podél jezera, tak se tam půjdeme ještě podívat. Projdeme kolem studánky a tak vyléváme mrtvou a teplou vodu a nabíráme živou a vychlazenou. Šlapeme ještě asi 20 minut do kopcem výhledem na jezero i skálu za ním až docházíme na plácek, kde je to všechno vidět ještě mnohem lépe.
Zase se rozplýváme a fotíme, pak sedáme na kámen a dáváme si svoji siestu. Mentosku, živou vodu, nic víc není třeba. Za chvíli se zvedáme a scházíme stejnou cestou dolů zpátky na parkoviště. Chvilkami musíme nakouknout do mapy, protože si tu cestu úplně nepamatujeme, ale naštěstí se nám daří neztratit. Kolem třičtvrtě na 8 už jsme u auta, ještě si tady odskočíme na krásně čisté toitoiky a jedeme hledat parkoviště na spaní. Je to rychlovka, podle appky zajíždíme na velké parkoviště před Espotem. Už je tady celkem dost aut. Teda vzhledem k velikosti parkoviště to moc není, ale jsou vybrána všechna dobrá místa pro nocování. Bereme jedno z posledních a rozbalujeme tábor.
Na vycházce nám hezky vytrávilo, ale zatím večeřet nebudeme. Taháme si každá svou knížku, pivko/birella a zahajujeme čtenářský klubík. Kolem půl desáté vaříme kuskus s tuňákem k večeři, k tomu černý čaj s mlíkem a medem, taková naše klasika. Já ještě za svitu svíčky dočtu dojemného Lososa v kaluži a asi ani nemusím začínat dneska novou knížku. Nechám to doznít, sním si večeři, dopiju čaj a jdeme si lehnout. Na zítra jsme si vymyslely ještě jednu procházku kolem vody ke dvěma vodopádům a pak se budeme přesouvat do Andorry, což znamená, že se naše cesta pomalu chýlí ke konci. Po procházce kolem andorrských jezer zahajujeme přesun domů. Samozřejmě ještě se zastávkami na gastrozážitky a koupačky, ale o tom zase další dny. Však do neděle ještě času dost. 🙂
