Stezka Českem: Beskydy

1️⃣ pondělí 8.7.2024:

14:46 nasedáme s bágly do autobusu směr Hostašovice u Zrzávky a za jízdy si klepeme na čelo, co jsem si to zas vymyslela.. no co, to co každý správný Čech v letošním roce - další etapu Stezky Českem přece! Co jiného, než domácí Beskydy, naše srdcová záležitost..

🥾 pohodlně obuté, každá s cca 13 kg na zádech vyrážíme směr Trojačka, první vrchol dnešního dne. Na ten nás doprovodí kamarádky Renča s Johankou a hned se šlape lépe. Nahoře se s námi loučí po lašsku - slivovicí a frgálem❤️ dále pokračujeme samy a cupitáme přes všechny veřovické vrchy až do sedla pod Krátkou, kde dobíráme vodu ze studánky a vrháme se do výstupu. Krátká, Dlouhá, Kamenárka rozcestí = pelíšek. V rychlosti si usteleme v suprovním přístřešku, slupneme večeři, všechny aromatické věci (kromě bot a ponožek) pověsíme na strom a jdeme chrupkat.

↔️ 13.12 km

⬆️ 767 m

2️⃣ úterý 9.7.2024:

Ráno se budím s východem slunce, chvíli mám myšlenku, že bychom vyrazili už takhle brzo ale druhá polovina zájezdu nesouhlasí, tak zalézám zpět do pelíšku a usínám na další téměř dvě hodiny. Po snídani vyrážíme směr Velký Javorník a dokonce se nám po cestě podaří zlanařit další kamarádky, aby se k nám na část cesty přidaly. Po občerstvovačce na Javorníku tedy scházíme na Pindulu, kde už nás čeká Katka, Gabča, Aďa a Eira a po doplnění tekutin společně vyrážíme směr Radhošť. Co si budem, polední slunce v zádech v tom krpálu není úplně nejlepší a zažíváme první slabší okamžiky. Naštěstí nás naše parťačky úspěšně rozptylují a nakonec dorazíme až na vrchol, kde si dopřejeme zaslouženou odměnu 🥣. Dal už pokračujeme samy. Hřebenem na Pustevny je to známá procházka a zahřátí svalů před stoupáním na Čertův mlýn. Tady už je únava znát, tak tankujeme energii tortilou a skutálíme se posledních pár kilometrů do Čeladné, kde máme vyhlídnutou hezkou autobusovou zastávku na spaní. Akorát že vůbec. Není tam. Improvizujeme a rozbalujeme tábor na místech, o kterých veřejně mluvit nebudeme, ale prásknu, že to bylo to nejtaktičtější možné místo ☺️

↔️ 28.35 km

⬆️ 1163 m

3️⃣ středa 10.7.2024:

Vstáváme s prvním sluníčkem, abychom nepobuřovaly okolí, plníme ranní rutinu, kecáme s kolemj(e)doucími a před osmou vyrážíme směr Smrk. Dnešní den bude náročný hlavně na stoupání, trošku nám to ještě komplikuje hlášení o extrémních teplotách. Plánujeme tedy místa na dobírání vody a šlapem jak o dušu. Je to mazec tak stavíme častěji než obvykle. Doplňujeme cukry tyčinkami i bonbónky, u studánek nabíráme živou vodu, za chůze trhráme borůvky, překračujeme zmije a nakonec se ocitáme na vrcholu. Kocháme se pohledem na Javorník, na kterém jsme byly před 24 hodinami a obědváme, abychom nabraly sílu před sestupem k Šanci. Většina sestupu je tak docela v pohodě, ale ke konci už pociťujeme brzké vstávání a přemíru sluníčka a přichází první krize. Ta je ještě umocněna půlkilometrovým úsekem po rozpálené silnici bez známek stínu a následnou cestou přes hráz.🥵

Za hrází padáme do stínu a jdeme na chvíli spát. Teda chtěla bych. Ale v 6 musíme být nahoře kvůli noclehu a je 15:15. Telefon mi nikdo nebere tak nezbývá než sebrat poslední síly, půllitr vody (protože pramen, se kterým jsme počítaly tady není) a vyrazit vzhůru do pekla. Jsem tak zpocená že mi ani sluchátka nedrží v uších takže šlapání do rytmu se nekoná. Ani se nezmiňuji o tom, co všechno to horko mému tělu způsobuje.

Naštěstí za asi půl hodiny volají z chaty zpět a domlouváme si, že nemusíme spěchat na šestou a tak čekám na parťačku a šouráme se vzhůru spolu. Už skoro nemáme vodu, což je problém. Jsme obě extrémně dehydratované a unavené. Naštěstí se asi v polovině kopce smilují všichni svatí a ze svahu teče malilinkatý čůreček živé vody. Zdržujeme se tady asi půl hodiny a nabíráme vodu do všech láhví co máme. Najednou se jde tak nějak lépe a dokonce už i dokážeme vést rozhovor☺️ cesta je v tom horku fakt extrémně náročná a táhneme se jak smrad, ale nakonec úspěšně docházíme poslední serpentinou k vrcholu a já se na místě málem rozbrečím. Jo. Na Lysé. Kde jsem byla stokrát. Ale dneska to je tak nějak jiné. Nepřenositelný zážitek, kdy jsme si s mamčou obě poškrabkaly své osobní dno. Takže na příště: SPÁT, PÍT a když je víc než 30 ve stínu tak SE ŠETŘIT! Naše nová mantra..

Nahoře během posledních 10 minut otevřené restaurace zvalíme ve dvou tři zelňačky a dva ovocné birelly a jdeme se kochat západem sluníčka k hladícímu bodu. Moc toho přes mraky není vidět, takže dokecáme s parťáky stezkaři a jdeme konečně do sprchy a postýlky ❤️

↔️ 24.24 km

⬆️ 1612 m

4️⃣ čtvrtek 11.7.2024:

Vstáváme 4:40 a jdeme se pokochat východem sluníčka. Nalevo vychází slunce, napravo létají blesky. To je hodně komický pohled. Ale východ je opět spektakulární, takže to za to vstávání stálo. Za chvíli začíná celkem dost pršet tak se vracíme zpátky pod peřinu. Druhé probuzení je někdy před osmou a po zkouknutí předpovědi padá mé rozhodnutí - poslední úsek etapy si nechám na jindy. V tom horku to nemá cenu, navíc zase hlásí bouřky a venku bych s takovým počasím spát nechtěla.. domlouvám tedy na 12 odvoz z Visalají, vstáváme, chystáme snídani s výhledem na zapařené Beskydy a před desátou vyrážíme dolů. Musíme dávat pozor na každý kámen protože sestup je místy pořád prudký ale dá se to a překonáváme to převýšení celkem v pohodě. Slunko je teda zase v plné síle, takže během těch dvou hodin opět padá za vlast veškerá voda, ale naštěstí to vyjde tak akorát, takže 12:05 už nasedáme do klimatizovaného auta a jedeme domů na kofolu a obídek. Jen skoda, že ta klima nepřebije ten strašný smrad..🥹

↔️ 8.32 km

⬆️ 129 m